27. 3. 2010 - Zájezd pro děti do Divadla Pavla Kožíška

     Každý rok na podzim vyrážíme, my dospělí, někam do divadla za kulturou. Tentokrát jsme si, ale řekli, že by si do divadla mohly vyjet i naše děti. A protože drtivá většina byli naši malí tanečníci, vybrali jsme pro ně kouzelnické představení v divadle Pavla Kožíška v Líbeznicích.

     Všech 45 míst bylo téměř okamžitě vyprodáno. Zájem byl takový, že ani všichni jet nemohli.

     V sobotu ve 12.00 hodin jsme se koněčně dočkali. Přijel autobus, který řídil manžel naší současné berní soused Juhasz.

     Nastoupili jsme si, přepočítali se, rozdali poslední kinedrily, vyslechli si poslední pokyny a vyrazili za dobrodružstvím.

     Cesta proběhla klidně a za slabou hodinku jsme byli na místě. V první chvíli jsme si mysleli, že budova do které se všichni hrnuli je jen nějaká restaurace. Nicméně jsme se i my vypravili dovnitř.Hned za dveřmi na nás číhal u stropu velký drak, svírající ceduli s názvem divadla.

     Prošli jsme statečně pod ním a pak už jsme se jen divili. Úzké chodby, příšeří a kouzelnické rekvizity všude kolem nás působily magicky a tajemně.

     Nejsme žádní strašpytlové, ale přesto (nebo možná právě proto) vedly naše první kroky na toalety.

     Byli jsme v sále první a tak jsme měli dost času na to, abychom se v klidu usadili na svá místa.

     Úderem 14 hodiny vyšel na jeviště kouzelník Pavel Kožíšek v doprovodu své krásné asistentky Martny Dvořákové. Po bouřlivém přivítání jsme se společně vydali s kouzly na cestu kolem světa. Létali jsme letadlem a zastavovali se v různých státech, kde kouzelník ( s pomocí malých i velkých diváků ) předváděl jedno kouzlo za druhým.

     Z pomocníků, kteří se předvedli přímo na jevišti musíme vzpomenout i na naše tanečníky a to na Járu Škuderu, který coby turek udělal z kostky váleček. Klárku Křivskou, která z pěti malých čínských mincí udělala jednu velkou. Adélku Salačovou, která jako policistka, přičarovala šátky na kostru deštníku.

     A z dospělých si připomeneme Bóžu Horákovou, která v přestrojení za kovbojku sestřelovala imaginární (prstovou) pistolí kravaty a představte si, že ani jednou neminula.

     Celé představení bylo doslova nacpané kouzly, poutavou hudbou a v neposlední řadě i sympatickými hláškami, které nutily k úsměvu i ty největší mračouny. Co dodat. Bylo to skutečně kouzelné odpoledne.

                                                                     Míša Gabertová