Masopust v Dolánkách u Turnova

(11. 2. 2012)

     Oslovila nás paní Beranová z Muzea Českého ráje v Turnově a požádala nás, zda bychom nepřijeli k nim na Dlaskův statek udělat masopust. Protože jsme letos v naší obci masopust nepořádali, nerozmýšleli jsme se dlouho a její nabídku přijali.

     Odjezd autobusu byl stanoven na 12.30 hodin. Díky nedochvilnosti některých účastníků zájezdu jsme vyrazily o čtvrt hodiny později. Cesta do Dolánek nám ubíhala rychle a hlavně vesele, neboť jsme si v autobuse trénovali sborové žádání pro pana starostu a divadelní scénku, kterou jsme hráli loni na našem masopustu. Na Dlaskův statek jsme dorazili po půl druhé, což bylo tak akorát, abychom si to tam prohlédli a domluvili se s muzikanty, kdy a co nám mají při divadle zahrát.

     Ve 14 hodin jsme to rozjeli. Strhli jsme všechny přítomné do víru dění. Křičeli s námi z plných plic: „Vážený pane starosto, žádáme vás o svolení k dnešnímu masopustnímu veselení“. A když nám náš „masopustní starosta“ Tomáš Prášil masopust povolil a vyzval muzikanty, aby nám zahráli, začal ten správný masopustní rej. Přibírali jsme k sobě v civilu přihlížející diváky a vytáčeli je v kole. Děti se k nám přidávaly samy. Když jsme se dost vytancovali začala masopustní scénka o vrkoči pro královnu dlouhé noci. Představili se nám v ní tři pilné přadlenky a jeden zloděj převlečený za přadlenku, který jim všechno jejich předení vzal. Naštěstí si dívky svoji práci poznaly a milému Lojzovi naložily tak, že z něj oblečení jen lítalo. Nakonec si pro něj ještě přišel smrťák a odvedl ho pryč. Vrkoč nakonec získala Marijánka, protože napředla nejvíc přaden. A zase se tancovalo. Nakonec Marijánka rozdala všem tančícím dětem perníčky, které byly přidělané na vrkoči. Scénku ukončil náš Laufr, který zavolal: „Doba přástek skončila, tak i masopustu, teď nás všechny čeká 40 dní půstu“, a zase spustila kapela. Chvíli se tancovalo a pak vyšel krátký průvod do vsi. Tím dnešní masopust skončil. Zábava však nikoli. Veselí a rozjaření jsme se naložili do autobusu a vyrazili k domovu. Ujeli jsme sotva pár metrů a pan řidič nám oznámil, že dál to nepůjde, neboť nám v cestě stála dvě nevhodně zaparkovaná auta. Míša a Oluška Gabertovy tedy vyběhly z autobusu a hledaly majitele oněch vozidel. Stříbrná Octavia odjela, ale červená Felicia stála umíněně na místě a majitele ne a ne najít. Nakonec to dopadlo tak, že z autobusu vyběhli všichni statní muži, milou Fabii rozhoupali a odšoupli jí víc ke straně. To se asi páníček divil. Důležité bylo, že se nikdo nezranil, nedošlo k žádné újmě na majetku a cesta k domovu byla volná. A tak jsme měli zážitky na celou zpáteční cestu. Děti únavou zavíraly oči a všichni byli krásně unavení a vymrzlí. A o tom masopust je.

                                                      Míša Gabertová