5. ročník Jízdy na čemkoli

(1. 5. 2012)

 

     Ať to frčí, ať to hvízdá, dnes je přece na čemkoli jízda.

 

     Kouzelné letní parné počasí trvá. Na dnešní den se těší spousta nadšených závodníků – srandistů. Někteří si svá vozítka připravili už dlouho dopředu, ale našlo se i pár borců, kteří, jak se lidově říká, na to skočili až dnes dopoledne. Pro nás, pořadatele, byla příprava celé této akce podstatně delší.      

     V 11 hodin dopoledne jsme začali připravovat a předkreslovat trasu. Po 13 hodině už se od Radnice linula reprodukovaná hudba a první závodníci si začali vyplňovat registrační listy. Letos jsme si pro účastníky Jízdy na čemkoli připravili několik změn. Jednak to byla změna trasy, a samozřejmě nová soutěžní témata na stanovištích. Hlavně se však  změnilo oceňování soutěžících skupin.

U zápisu  – Majda Kottermanová, Monika Haltufová

Přesně ve 14 hodin vyrazil na trasu první závodník.

Na startu – Míša Gabertová    

     Každý odstartovaný soutěžící se musel asi tak po 300 metrech zastavit na soukromé řepovské UNO klinice k povinné lékařské prohlídce. Aby jste si udělali bližší představu, jak to tam vypadalo, tak paní doktorka  Olga Slepá (Oluška Gabertová) u tabulí s obrázky a písmeny kontrolovala závodníkům zrak  a její asistentka Amálie Hluchá (Amálka Bíglová) kontrolovala sluch. Toto motto viselo na plotě jejich ordinace.

Každý řidič by měl mít :

Ušní - dobrý sluch, aby v silničním ruchu slyšel vyzvánění svého mobilu

Nosní - dobrý čich, aby už na dálku vycítil  policejní hlídku

Oční - dobrý zrak, aby ve tmě i v mlze trefil  do hospody

     Po pečlivém vyšetření se závodník rozjel na druhé stanoviště, kde na něj už čekaly dvě sexy dopravní policistky, které měly pro každého připraveny dopravní značky – pro děti klasické a pro dospělé dosti netradiční, dalo by se říct až nemravné. Na zemi pak byla nakreslená křižovatka a řidiči řešili různé dopravní situace.

Dopravní policistky- Šárka Salačová, Lenka Motlová 

     Po vyčerpávajících zkouškách a testech se roztěkaní závodníci pouštěli na další cestu. A tak se stávalo, že díky svému rozpoložení překračovali rychlostní limity v tomto vyznačeném úseku. A některým se to vskutku nevyplatilo, neboť na ně hned za první zatáčkou číhal radar, který si je zaměřil, zapsal a u hlídkující skupiny policistů nahlásil, jakou jeli rychlostí. Hříšní řidiči pak museli plnit nelehké úkoly. Mimo jiné museli prokázat, že zbytečně nepřetěžují svou váhou naše silnice. Dovolujeme si oznámit, že se našim závodníkům podařilo prošlápnout i váhu decimálku. Nejsme zkrátka lehkým národem a každý, kdo by si na nás chtěl něco zkusit, to s námi bude mít těžké.

Radar – Šárka Sátrová, Monika Bohuslavová 

     Po zvážení a důsledném splnění všech úkolů si závodníci oddechli, neboť se domnívali, že dvě policejní hlídky za sebou bylo to nejhorší, co je mohlo na dnešní trase potkat. Jak se ale spletli. Čekala je totiž ještě třetí policejní hlídka a ta jim také nedala razítko zadarmo. Museli foukat do frkaček, což by nebylo to nejhorší, ale každému, kdo foukl a roztočil celou frkačku se na jejím konci ukázalo, kolik promile má v krvi. Divili byste se, jak málo bylo střízlivých. Každý, kdo něco nafoukal musel pak chodit rovně po křivě nakreslené čáře. Pokud někdo odmítl dechovou zkoušku, musel se podrobit „krevní zkoušce“ a  Dr. Cvach (Honza Devátý) se na něj vrhnul s maxi stříkačkou. Věřte, že si všichni radši foukli do frkačky, než by si jednou nechali odebrat krev. K této disciplíně není co dodat, snad jen to, že větší srandu jste ještě neviděli.

Kontrola alkoholu – Katka Bíglová, Hana Devátá 

     Po splnění této soutěže, už čekala na závodníky poslední zastávka a to opět ve zdravotním zařízení. Tentokrát je ale nikdo neprohlížel, spíše naopak. Oni si museli prohlédnout lékárničku a určit, co do ní patří a co ne. I tady bylo veselo, neboť někteří popletení závodníci se nechali zmást krásnou sestřičkou a klidně dali do lékárničky třeba paličku na maso – pak se vymlouvali na to, že je na dřevěnou narkózu.

Kontrola lékárničky – Dáša Zámyslická, Marta Maštalířová

     A odtud už vedla cesta pouze do cíle, kde čekala na závodníky sladká odměna a pitíčko, za které byli všichni v dnešním parném dni skutečně vděční.       

Cíl – konec jízdy na parkovišti – Jana Žďánská, Petra Žďánská

     Po zdárném projetí celé trasy vyčkávali závodníci na dojezd všech ostatních. Povzbuzovali startující a vítali vracející se. Po dojetí posledních soutěžících jsme se přemístili do parku a začalo vyhlašování a oceňování. Diplom a čokoládový bonbón dostali všichni ti, kteří přijeli v civilu na kole, nebo na bruslích. Skupiny oceňované na stupni vítězů, který nebyl letos označený čísly 1, 2, 3, ale velkým nápisem Nejlepší z nejlepších, dostaly věnec a bonboniéru. Pokud bylo ve skupině více dospělých dostali navíc lahvinku něčeho ostřejšího. A když bylo více dětí přidali jsme jim rychlé špunty. Byli jsme rádi, že jsme se rozhodli k tomuto vyhlašování, protože by bylo velice těžké rozhodnout, kdo byl nejlepší. Jestli Mrazík od Kottermanů, který s doprovodnou hudbou a se zpěvem „před naší za naší, cesta má ať se nepráší“ opouštěl startovní metu. Nebo krásné tanečnice, Aladin a Džin z Pohádek tisíce a jedné noci od Podzimků, kteří na startu sehráli scénku ve které břišní tanečnice zatančily Aladinovi a ten potom vypustil džina z petrolejové lampy. Pak tu byl pouťový kolotoč od Gabertů, na kterém jeli čtyři děti v dobovém oblečení. Kolem nich běhala starostlivá maminka a povoz táhli tři kolotočáři. Byli tu popeláři od Zachařů, kteří byli naprosto nepřehlédnutelní, nejen pro svůj popelnicový povoz, ale také pro špínu a humor, který z nich jen sršel. Ze zubní ordinace od Dutých, šla až hrůza, neboť měli ve své mobilní ordinaci skutečnou a funkční vrtačku a nebohý ulovený pacient trpěl za jízdy nejen drncáním, ale ještě i vrtáním zubů. Objevila se tu i špatně ovladatelná Hyxi Dixi kadibudka od Hykových, vybavená vším potřebným. Dokonce i hajzlbábou se štětkou. Celou cestu statečně a s vypětím si ukočírovali, až v poslední zatáčce před cílem se překlopili. Všichni ze startu se běželi podívat, protože překlopenou kadibudku na kolečkách ještě nikdo neviděl. Byla tu malá hradní strašidla s bílou paní od Zámyslických, nevíme proč, možná pro tu velkou sílu a zručnost se kterou vezla celou zříceninu i se strašidláky, si myslíme, že krásná bílá paní musela být v minulém životě snad chlap. Od dalších Zachařů přiběhla mnohonožka,na startu rozkmitala svoje nožky a rozvlněnou chůzí si razila cestu kupředu. Od Kramářů přijela expedice Apalucha. V dnešním horku, jsme jim ty kožichy a beranice opravdu nezáviděli. Pak tu byli králíci z klobouku od Salačů a na závěr pokálený smradlavý pacient Rychlý Bartoš. Na návštěvu přijela i familie Haf z Nepřevázky.

     Naše porota měla plné ruce práce s přidělováním cen. Děkujeme Lucii Bohuslavové, Daně Eichlerové, Olze Žaludové, Janě Jakubcové a Romče Hůlkové. Za vypisování diplomů děkujeme Aleně Juhaszové. Navíc děkujeme všem, kteří uklidili ze silnice svá vozidla a umožnili nám dnešní jízdu uskutečnit beze strachu z úrazu. Těšíme se na příští ročník a zveme všechny k ná, fotografie k akci možno shlédnout na:

http://baracnicirepov.rajce.idnes.cz/1.5.2012_Jizda_na_cemkoli/.

 

                                               Míša Gabertová

 

29. 3. Taťána

Zítra: Arnošt

ZKOUŠKY SOUBORŮ - změna od září 2011

Pravidelné zkoušky souborů se konají do odvolání každou neděli na sále víceúčelového domu takto - starší děvčata od 15,00 hod., děti od 16,00 hod.

Návštěvní kniha

příspěvků: 15

Návštěvnost stránek

037640